Novoborská rocková legenda OPTIMIK se v uplynulém roce rozhoupala nebývalým způsobem. Jako jedna z prvních naživo rozproudila českolipské hudební podhoubí, a to četnými živými koncerty mezi covidovými vlnami, a ještě dokázala do úspěšného konce dotáhnout kampaň pro vydání novinkového alba Tour de Bor 2020. To spatřilo světlo světa ještě před Štědrým dnem, takže dárek pro českolipské hudební fandy byl jasnou záležitostí. Navíc k novince přidala znovuvydání stěžejního debutu Toreador z roku 2002. I z něho skupina dodnes hraje na koncertech několik písní, ale přece jen byl nový disk očekáván s velkým napětím - před Vánoci uvolněný singl Bang!, který Optimici hrají naživo už pár let, sliboval opravdu příjemnou rockovou energii.
Album začíná patriotsky pojatou titulní skladbou Tour de Bor, která uvede posluchače ihned do příjemného rozpoložení, protože vokál Vítka Svobody s odlehčenými texty má své osobité kouzlo. Jako by se divák ocitl hned v novoborských lokálech, kde se dá prožívat svým způsobem vlastní bytí. I když byly a jsou motorem skupiny především kytary, hned v první skladbě nádherně vyniknou klávesy, které na album nahrál Ondra Pour. Po prvním refrénu zazní svižné sólo kytaristy Ivana Škody, který své několikaleté působení v Optimiku zakončil ještě před vydáním alba. Celkový zvuk je krystalicky čistý, v karlínském studiu A Českého rozhlasu si rozhodně kapela dala práci, protože čitelnost jednotlivých nástrojů je vynikající. Hudební režisér Hubert Bittman a zvukový režisér Karel Fisl zaslouží pochvalu!
Specifický klávesový zvuk se malebně prolíná i dalšími skladbami, jak zmíněnou Bang!, která je zároveň „nejtvrdší“, nejrychlejší a nejkytarovější skladbou na celé nahrávce, tak další romantickou hitovkouSlunce. V každé písni však navozují jinou náladu, tu znějí jako hammondky proslulých Uriah Heep, jinde s přehledem a překvapivě přehluší kytarový zápřah, který jinak určuje tempo písní. Ve čtvrté skladbě s výřečným titulem Seagal, jež textově opěvuje známého herce z akčních filmů, ale vtipně ho kombinuje s hnutím Greenpeace, Vít a spol. (z původní sestavy Optimiku nechybí bubeník David Konrád a původně baskytarista, posléze hráč na akustickou kytaru a vokalista Klekí) zní překvapivě jako retro rock 70. let, ten simple guitar sound s dominantními klávesami a jemně sekavými bicími vysoce překvapil! Vyberte to nejlepší z Petra Nováka, Vaška Neckáře, okořeňte zurčivými keyboardy, napnutou basou Radima Kosťuna a veselým kytarovým sólem, a po několika posleších máte hit na světě!
Vůbec vyznění i dalších písniček jde spíše směrem do minulosti, ale barevnost emocí se rozhodně neztrácí. Ve srovnání s předchozím obdobím kapely, za které můžeme považovat dosud nevydané tracky alba Pomníček uveřejněné alespoň v mp3 verzích na bandzone.cz, které zněly více vrstevnatě a s použitím jiných nástrojů i progresivně, zní písně z Tour de Bor mnohem více nostalgicky, byť jednodušeji. Je tady posmutnělá, až folkově laděná Depka, kterou lze chápat metaforicky jako možnou výpověď dnešních dnů, především její druhá část se láme do překvapivého negativního konce, který bych tady rozhodně nečekal. A je tady další melancholická skladba Coura s nelichotivým textem: obě písně za sebou trochu hudebně splývají a album malinko uprostřed zasekávají v drajvu, ale zřejmě to byl záměr. Čas určitě ukáže, jestli tyto dvě písně zlidoví více. Klávesy nicméně znějí chvíli jako legendární The Doors, což je velice příjemné, novátorsky tu působí bluesové wah wah dohrávky Ondry Poura, zazní i teskná najazzlá harmonika Martina „Klekího“ Podešvy, která vzdáleně připomíná divoký Západ.
Naštěstí však přijdou energické Saky paky, které zrychlí náladu a vytvoří svobodomyslný prostor pro další paletu pocitů. Satirický song Doktor by mohl člověk vnímat jako diskutabilní názor na naše zdravotnictví, které loví pacienty pro své body, ale nedokáže léčit příčinu. Má však rozverný refrén „Pane doktor, obyčejně se ptám, jestli nemáte někdy pocit, že jste blázen vy sám…“, který svým vyzněním posouvá najednou náladu nahrávky do jiných dimenzí, zvláště, když se v druhé půli objeví perlivá kytara, za níž zabzučí i energicky pojaté klávesové tóny. Tohle bude tutovka na živé koncerty! Album příjemně vrcholí závěrečnou písní Pošetilost, která se ve volném kytarově písničkovém duchu, pouze se španělkou, rozjíždí dopředu s klávesami v pozadí. Song zní jako klubová akustika, s křehkými perkusemi se ubírá dopředu a Vítka ve vokálu doprovodí Vlastík Šitta. A zase ta lehoučká sólovka na závěr, jako by se Optimik romanticky loučil a odjížděl kamsi do neznáma, odkud se může kdykoli v budoucnu vynořit.
Zbývá dodat, že CD je po grafické stránce vkusně vyhotovené, booklet obsahuje texty skladeb, jejich seznam pojatý jako jízdní řád nemá chybu. Skoro to připomíná nostalgické rozjímání nad vlaky, které jedou po svých kolejích a střídají rychlosti ve svých tónech, aby se „pošetile“ našly v melodickém rockovém nádraží s názvem Optimik. Tour de Bor 2020 je v každém případě ve výsledku moc příjemná deska a rozhodně reprezentativní comeback skupiny po dlouhých 18 letech! Pro srovnání s debutním Toreadorem, na kterém zní dominantně jedinečná trumpeta a které si také v recenzi připomeneme v nejbližší době, je Tour de Bor 2020 zvukově odlišné, hudebně jakbysmet. Ale to je jen deviza, že skupina i po letech dokáže přijít s osobitým náladotvorným materiálem, která má hlavu a patu po všech stranách. Pevným středobodem totiž zůstává nezaměnitelný lyrický vokál Víta Svobody a vycizelovaná souhra všech spoluhráčů. Z novinkového alba sice zní nostalgie a často i melancholie, obě jsou však podřízené smířlivosti s osudem současného člověka a dávají nakonec i albu příjemné retro vyznění.
Jak však kytaristé Klekí a Ondra uvedli v prosincovém podcastu, Optimik hledí do budoucna po svém čili optimi(stic)ky: Tour de Bor bylo vlastně ochutnávkou nových písních, kterých mají v šuplíku nastřádáno na několik dalších alb dopředu. Už letos prý máme očekávat další albovou novinku, resp. oficiální vydání Pomníčkuz r. 2010, a v plánu je letní výroční koncert k 25 letům skupiny, takže kapele rozhodně živá a kreativní energie nedochází.