Letošní rok, který se jistojistě chýlí ke konci, byl pro mnoho rockových part nesmírně silnou výzvou. Co-vidová atmosféra na ně dolehla v různých podmínkách, přesto se i řadě z nich, které fungují na českolipské scéně, podařilo právě letos vydat dlouhohrající disk. Po legendárních OPTIMIK, kteří v těchto dnech distribuují comebackový Tour de Bor, se ještě na začátku podzimu s debutovou plackou ukázali českolipští BANWORKS. Oproti novoborským rockerům, kteří zde působí už od konce 90. let minulého století, jde o poměrně mladou partu, která funguje od ledna 2016. I když se v jejich řadách na začátku objevil i Ivan Škoda z výše zmiňovaného Optimiku, album Dlouhonej stín nahrála tato sestava: Petr Sládek – zpěv, kytara, Michal Raček – kytara, Martin Grič – baskytara, Jan Konrád – bicí. Pojďme se na ambiciózní rockový debut podívat pozornějším drobnohledem. Úvodní Na vlnách se klidně rozjíždí ve šlapavém tempu, bicí vesele poskakují a kryjí se s příjemnou basou Martina, nad tím se vyjímá svérázný vokál Petra, který se spolu s Michalem stará i o kytarové party.
Obě kytary se krásně doplní v syrově nazvučeném sólu a najednou píseň končí. Možná trochu předčasně, ale druhá píseň, což je titulní Dlouhonohej stín, nás hned hodí svým kytarovým motivem do pohodové nálady. Tady Petr výborně zpívá, na pozadí lkají kytary, s lehce nostalgickým textem, že „máme každý na své duši šrám“. Působí to jako syrová, ale autentická píseň ze života. Přichází lahodné kytarové sólo a refrén se opakuje. V ráhnovízačíná zajímavých sólem, které vystřídá nostalgický vokál, ale přichází opět hezká kytarová vyhrávka, tady ustupuje rocková výbušnost, ale je to spíše taková polo beatová nálada s jemnými kytarovým oparem. Přemýšlím v paměti, jestli jsem už někde slyšel podobně znějící rockovou partu, ale marně. Kapela má svůj styl, a i když ty první písně jakoby trochu splývají, chce se mi je pouštět znova.
Původní sound, ale i příjemnou vyhranost hezky dotváří čtvrtá Hledám tvý jméno – tenhle refrén Petr nejdříve zpívá, později skoro vyřvává, je to taková teskná romantická rockovka, neopomene příjemné melodické kytarování na pozadí. Rytmus tady s bicími hezky pulsuje ve středním tempu a zase ten silný refrén, který opravdu utkví v hlavě. A kytary opět spolu zurčí jako lehce zpěněná řeka, která se přelévá přes příkré kameny, ale teče stále dopředu. Možná, že živá ukázka zde trpí bootlegovou kvalitou, ale z disku z ní čistěji a autenticky. Dá se říci, že písně drží pohromadě, nejdříve možná splývají, ale s každým poslechem trpělivého posluchače zaujme něco nového: zajímavý motiv, melodický tón, změna nálady, ztišený vokál. Pátá Za Světlem má specifické bicí, kde se Honza Konrád pěkně uvede – ten šlapavý rytmu má až indiánský nádech, a podporován kytarami Petra i Michala příjemně ubíhá dopředu. Tady ale exceluje Petr ve svém zpěvu, kdy zpívá hodně níže a opravdu procítěně. Z písně tryskají emoce, zvláště v druhé půlce. Jdu za světlem, utíkám za světlem a dál….zpívá s intenzivním zaujetím, že mu člověk opravdu věří. Nádherná atmosférická skladba!
Další skladba Ride ohromí svým zahuštěným kytarovým rytmem, je to taková roadmovie pecka ve stylu raných Motörhead nebo ZZ TOP, úplně vidím nadšené motorkáře, kteří si tohle pustí do uší, když nakopnou svoje stroje. Song správně šlape, kytary kvílí a Petr zase zpívá jinak: lehce přidušeně, ale uvěřitelně, jako by ho člověk viděl sedět na harleji. Nádherné sólo Michala je třešničkou na dortu! Opravdu rockově živá tutovka a věřím, že na koncertech je tohle pořádná pařba.
BANWORKS následně zpomalí do středního beatového tempa v písni Když budeš hodná, kde se objevují zajímaví hosté: bublavá basa Jirky Nevorného a zpěvačka Eva Losová, jejíž hezký vokál se krásně snoubí v refrénu s Petrem. Kapela evokuje lehce boleslavské JOKERBEAT, ale je střídmější a křehčí ve svém výrazu. To dokládá hlavně osmá Abys, kde se líbivě doplňují perkuse a jen občas znějící kytara. To je kandidát na akustické vystoupení. Nostalgický text, atmosféra možná navracejícího se vztahu podporují opravdu jemné kytarové tóny, které mají až jazzovité prvky. Velice příjemný relax, který vyzní jakoby do ztracena. Ale kapela se určitě neztrácí, protože přichází na závěr s lehce progresivní A s kým, kde silně funkují jako ranní Faith No More. Píseň má vnitřní napětí a Petr jde opět do sebe a téměř vyřvává refrén jako by to silně prožíval. I když píseň poměrně rychle končí, zanechává napínavý dojem, s čím přijde kapela příště. A to je možná záměr, aby se posluchač natěšil na novou tvorbu.
Označení severočeský rock, který kapele vtělila některá média, je u BANWORKS velmi obšírné a zavádějící. Ano, v nejširším slova smyslu zde kapely takto hrají, rockový základ však u této kapely narušují příjemné výlety do jiných stylů, a právě proto se BANWORKS odlišují od ostatních. A to je dobře. Studio Wonderlost odvedlo zvukově dobrou práci, možná, že by to chtělo celkově ještě čistší produkci, ale to je pouze osobní názor. Pokud si kapela chtěla uchovat naopak tu lehce syrovou rockovou vizáž, tak to se povedlo.
Album Dlouhonohej stín se kapele povedlo, není to ale deska na první poslech. Vyžaduje trpělivost, odvázaného posluchače, který nemá předsudky a umí ocenit jak čirou nespoutanost v textech, tak jednoduché kytarové riffy. Je to poctivý rock se vším všudy, a to se dneska opravdu cení. Přeji Petrovi a spol. další úspěšné songy a hlavně vytrvalost, kterou v dnešní době potřebují všichni správní rockeři. Šťastný Nový Ro©k!