Dnes je 15. 09. 2024
svátek má Jolana

Lípa Musica přistupuje k Roku české hudby po svém

Dechový soubor Alinde Quintet

Každý organizátor, promotér či pořadatel klasických hudebních akcí si je vědom toho, že je čtyřkový rok, Rok české hudby, a že je tedy třeba vytáhnout z příborníku pomyslné rodinné stříbro. Nejinak je tomu u festivalu Lípa Musica, jehož třiadvacátý ročník je již na značkách, připraven 6. září vystartovat. I zde je letošní dramaturgie věnována významně, avšak nikoliv výlučně, českým skladatelům.

 

 

Martin Prokeš, zakladatel a ředitel festivalu si razí svou cestu a podtrhuje:

„K Roku české hudby přistupujeme po svém, cítíme a doufáme, že to nemusí být pouze tradiční, avšak trochu strnulá záležitost. Na programu je mnoho opravdu ikonických jmen a děl, přesto se nabízí prostor dávat jejich uvádění nějaké novum.“

Tato filozofie se skutečně letošním ročníkem line, možná trochu nenápadně, ale jistě i odvážně. K odvážným počinům je třeba maximální synergie přání pořadatelů a možností interpretů. Potom se z toho všeho dá uvařit skutečně zajímavý ročník a vytáhnout k slavnostní hostině rodinné stříbro dává absolutní smysl.

Když je řeč o rodinném stříbru, nelze nezačít u kulatého dvousetletého jubilea Smetany. Pro zahajovací koncert byla proto vybrána Má vlast. Je pravdou, že bolestí severních Čech jsou koncertní sály pro velká tělesa, přesto do tohoto projektu Lípa Musica odhodlaně jde, její publikum si velké kusy a velká tělesa žádá a za svou věrnost zasluhuje. A tak i v České Lípě, bude brněnskou filharmonií pod taktovkou Dennise Russella Daviese během jediného večera konečně uveden celý symfonický cyklus.

Smetana však bude mít na letošním ročníku i intimnější polohu, a dokonce i polohu literární. Součástí doprovodného programu je totiž v sobotu 14. září prezentace knihy Friedrich řečený Bedřich od Mileny Štráfeldové. Během téhož večera potom bude herec Vladimír Javorský číst za doprovodu přední smetanovské klavíristky Jitky Čechové ze Smetanovy korespondence a deníků. Při těchto dvou příležitostech během jednoho dne se setká publikum se Smetanou jako s člověkem, a nikoliv pouze s jeho skladatelskou institucí.

Toto rozhodně nebudou jediné příležitosti, k setkáním s pantheonizovaným národním mistrem. Návštěvníci mohou slíznout pomyslného Smetanu (klasik promine) i na dalších koncertech. Své místo budou mít jeho skladby třeba v Hrádku nad Nisou, kde se dopustí fantazie na téma Vltavy harfenistka Kateřina Englichová. Tento večer ale nabídne i další čtyřkové české jubilanty. Od Janáčka zazní jeho adaptace moravské lidové poezie v provedení harfa a soprán, tedy Kateřina Englichová a Kateřina Kněžíková a společně Kateřiny provedou také Dvořákovu árii Měsíčku na nebi hlubokém. Večer věnovaný české písňové tvorbě doplní nejubilanti avšak rovněž velikáni Martinů a Eben.

Nejstarším ze čtyřkových jubilantů letošního programu je Kryštof Harant a tento večer bude skutečně něčím výjimečným. Ve vzduchu totiž visí velmi osobitá fúze české renesance a orientu.„Program inspirovaný Harantovou cestou do svaté země postavil Vojtěch Semerád. Jeho Cappella Mariana si ke spolupráci přizvala světovou hvězdu staré hudby – do kostela v Prysku přijede český soubor podpořit Kiya Tabassian a jeho soubor Constantinople,“ doplňuje Prokeš.

Dalším letošním oslavencem je Leoš Janáček. I ten bude mít v rámci své oslavy trochu netradiční polohu. Soubor Musica Florea se totiž rozhodl se zabývat jeho ranou kostelní tvorbou, která se silně opírala o barokní tradici. Jde tedy o Janáčka zbožného, nemodernistického a publiku pravděpodobně málo známého. Jinak se Janáčkem budou na koncertě v saské Žitavě zabývat violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová. Janáček jenom zřídka komponoval pro tyto dva nástroje. Složil pro toto obsazení vlastně jen jednu skladbu nazvanou Pohádka. Ta druhá, sonáta pro housle a klavír se dočkala přearanžování pro violoncello od Jiřího Bárty.

Pokud bychom mluvili o českém národním hudebním pantheónu, tak je třeba v letošním programu podtrhnout také Antonína Dvořáka. Avšak i zde byla porušena zásada (která vlastně zásadou není), že na klasiky se nesahá. Naopak by se na ně sahat mělo a mělo by se s nimi pracovat, s úctou, avšak nově a odvážně. Toto si řekl i Alinde Quintet opřený o basbarytonistu Adama Plachetku. Kryštof Koska přearanžoval pro dechový kvintet kompletní Dvořákovy Biblické písně. Společně s Adamem Plachetkou uvedou přenádherné Dvořákovo dílo v tomto obsazení ve světové premiéře. Nový Bor se má skutečně na co těšit, neboť uslyší, co ještě nikdo neslyšel.

To by tedy byl náš hudební Slavín. Lípa Musica ale nezapomíná ani na tvorbu soudobou. I zde má česká hudba, co nabídnout. Rok české hudby v podání Lípy Musicy tedy nebudou pouze klasici, před kterými se již z dálky smeká. Na programu jsou také současní mladí tvůrci, jako Nikol Bóková, která v německém Seifhennersdorfu provede v místě výroby slavných Bechsteinů své vlastní kompozice, nebo Lukáš Janata, na jehož Talks v podání Daniela Matejči a Komorního orchestru Pražské konzervatoře pod vedením Aleny Hron se mohou těšit diváci ve vědecké knihovně v Liberci. Světovou premiéru v Semilech pak obstará Beata Hlavenková s reintepretací barokní formy v podobě Monodie 2.0.

Rok české hudby má na letošní Lípě Musice opravdu mnoho tváří. Klasiky nebude festival konzervovat, nýbrž je nabídne v nečekaných souvislostech či obsazeních, a také mladá tvorba dokáže, že mládí má v klasice, co říci. Díky bohu.

 

Celý program na www.lipamusica.cz

alt
alt
alt
alt
alt
alt